Jak těžko se shání chlapi, co by hráli divadlo

Čím to je, že o šikovného mužského, co by s radostí a elánem hrál divadlo, je neustále nouze, zatímco fotbalové a hokejové tribuny na stanionech praskají ve švech? S touto myšlenkou v hlavě chodím dnes a denně po ulici a přemýšlím, jak dětem odehrát pohádku o šikovném, pohledném a pracovitém mlynáři bez mlynáře, pořádné peklo bez čertů a charismatického a rozhodného prince bez jeho osobní přítomnoti a přitom dětem neplést hlavu. Jak těm malým tvorečkům máme, safra, ukázat, že láska vítězí nad zlem, když se chlapi ztratili někde na sportovištích, občerstvovacích zařízeních nebo třeba jen v pracovních nebo rodinných povinnostech. Copak všem pohádkovým Honzům, kovářům, kuchtíkům, králům či Romeům odzvonilo? Sami uznejte, že se nám představitelkám něžného pohlaví, prsaté a bujné ženské tvary jen těžko zamaskovávají a na jevišti v mužské roli značně matou diváka. Proto Vás, milé přátele, věrné diváky, kamarády, čtenáře a fandy našeho divadla či divadla vůbec, prosím, ba dokonce žádám, kdyby jste o nějakém takovém šikovném chlapíkovi věděli, ozvěte se a dejte tip, nebo jej rovnou pošlete k nám. A vězte, že o něj bude dobře postaráno a vy jej budete moci brzičko shlédnout "na prknech, co znamenají svět". Nebo se máme dát taky na kolektivní sporty?